Historie

První zmínky o obci Jedov pochází ze 14. století. Poutavé vyprávění o jedovkém území, životě občanů i bydlení je překrásně zaznamenáno ve VLASTIVĚDĚ MORAVSKÉ. Článek je psán nářeším tehdejší doby (1908).

              VLASTIVĚDA MORAVSKÁ - obec JEDOV

(od Jedova, v Jedově, odvozen od osobního jména Jed) Jedov jest vesnička ležící 2,5 km severozápadně od Náměště po levé straně řeky Oslavy na mírném svahu. Od strany Třebícké viděti vesnici z daleka. Jedov má ve 30 domech 201 obyvatel: všichni jsou katolíci české národnosti, zaměstnávající se hospodářstvím. Domy stavěny z cihel a kamene jsou zomítány a obíleny. Ani v nábytku ani v kroji nezachovala se svéráznost. Do vsi vedou 2 cesty. V roce 1950 bylo v Jeodvě 36 domů se 199 obyv., roku 1970 v 36 domech 156 obyvatel, takže byl Jedov jakožto obec spojen s Náměští. 

Roku 1674 žilo zde 6 celoláníků (po 39 měrách) a 1 domkař bez pole: staropustých bylo 5 lánů, novopustý 1 lán, tedy polovice pozemkův. Robotu měli jako jinde na Náměšťsku z lánu 24 dní v měsíci potahem.

Do území obce patří 184,7 ha pole, 12,2 ha luk, 3,2 ha zahrad, 31,6 ha pastvin a 126,3 ha lesa: obecního majetku jest 33,8 ha.

Trati se jmenují: Makovičky, Vinohrádky, Úzké, Rudníky, Pařezy, Díly, Skalky, Příčníky, Baby, Poříčí, Padělek, ve Vlčím a Rodnej důl.

Nejstarší rodina (asi 200 let) jest Rousova. K obci náleží "Nový mlýn" ležící na Oslavě. U Jedova láme se prahorní vápenec a stávala zde po mnoho let vápenná pec.

Jedov býval ve 14. a 15. století samostatným statečkem, jejž drželi páni z Tasova. Roku 1365 Tas z Tasova své manželce Anně mezi jiným zbožím věnným v Jedově 10 kop přijmu zapsal: také své druhé manželce Marketě daroval r. 1381 věnem celou ves Jedov v 75 kopách k rukoum Jana Přísňáka. Jeho syn Jan z Tasova prodal r. 1390 Jedov vyjímaje mlýn a okolní jeho louky a lesy svým strýcům Zdeňkovi Janovi a Petrovi (Přísňákům) z Libodřic, kteří věno 75 kop své ovdovělé sestře Marketě na té vsi ponechali. Snad se Marketa se svým synem (pastorkem) na věno v Jedově spolčila, neboť ještě téhož roku (1390) Jan Tas z Tasova prodal zboží v Jedově se mlýnem a lesy Sazemovi z Tasova, jenž na tom zboží 1392 své choti Dorotě věnoval. R. 1410 pohnal Sazema Jana Hlaváče z Ronova, že mu a jeho chudým lidem v Nemštichu, Grylvicívh (Křevlicívh) a v Jedově to, co jsou měli, dobytek a také obilí na vozech odvezl.

Roku 1417 vzal Sazema svou sestru pannu Barboru na spolek, která se vdala za Jana z Lipoltic a s ním r. 1437 na veškerý svůj majetel se sstoupila: tomu odporovali její bratr Zdeněk ze Švábenic a její sestra Kateřina, převorka kláštera Kounického. V ty doby se jako dědička zboží tasovského a půl vsi Jedova Kateřina, manželka Šemíka z Leskovce. Po smrti Barbořině povstaly mezi nápadníky a jistci dlouhé spory o zadlužené její zboží. Její muž z Lipoltic, jenž se také psával Janem Tasovským z Jedova, pohnal roku 1446 Kateřinu Šemíkovou z Leskovce a z Jedova ze 100 hř., že je rukojmím za Jana Šemíka, muže jejího, a peníze zaň zaplatil, a ona držíc půl Jedova nechce mu platce býti. Usouzeno, že má právo na věno. Také ji pohnal Václav z Bezděkova z 20 kop. Jan z Lipoltic pohnán byl od Zikmunda z Chlevkého ze 100 hř., že prodal půl vsi Jedova, aby vyplatil za Jana z Okarce věnné právo. Ručitelé Václav z Tulešic, Beneš z Krhova a Ondřej z Okarce prodali r. 1447 polovici zboží v Tasově, jak je kdysi Šemík držel, taktéž půl vsi s polovicí mlýna Zigmundovi z Chlevského: druhou polovici těch statků a Jedova koupil Zikmund od Jana z Lipoltic. Tak se stal Zikmund majitelem celého Jedova, avšak ne bez odporu z různých stran a ne na dlouho. Roku 1448 Václav Komoň z Bezděkova uveden byl na zboží na Jedov na 20 kop a na všechno, co tam Šemík měl, vyjímaje věno 5 kop jeho manželky. Protož pohnal Zikmunda z Chlevského a z Tasova z 10 kop, že věda to, že je zveden na polovici vsi, což mimo paní věno, i uvázal se mu v tu polovici luk, řeky, lesův, 1/2 mlýna a 1/2 hř. platu, ježto jemu je úředníky přihádána. Současně Ondřej z Říčan a Okarce pohanl Kateřinu Šemikovou z Jedova, že její muž její Šemík těmi penězi to věno tu v Jedově vyplatil, za kteréž jest rukojmím za zprávu, a to jest jeho žáklad. chce to dokázati listem od Janka Okareckého, kterýřon má s Janem Tasovským. Ještě r 1460 nebylo ono zboží tasovské s Jedovem pořádně vybaveno: syn a dědic Zikmundův Jan z Chlevského pohnal Ondřeje z Říčan a z Okarce, že jest mu rukojmí za zprávu za polovici zboží, kteréž sluší k té tvrzi v Tasově a má jim polovici Jedova zpraviti a osvoboditi a toho neučinil: r. 1464 pohnal Kateřinu z Otěchleb z 20 kop, že mu drží dědictví jeho ve vsi Jedově, k čemu on lepší právo má. Kateřina pohnala jej a bratra jeho Vojka z 20 kop, že jí a její sirotkům drží 40 gr. platu ročního na mlýně podle vsi, a to drží od té chvíle, jak se jest panský nález stal nemajíce práva.

Jan z Chlevkého prodal r. 1480 Jedov Dorotě ze Žeravic, vdově po Vítovi z Králic: Ručitelé za správu kupu byli Jan z Nové Vsi a z Radkova a Jan Lhotka z Dlužína: ona pohanal Dorota za 500 uh. zl., že slíbili za ves za správu, a o to je narčena: pohnal ji totiž Jan z Bezděkova, že mu drží hřivnu platu. Také panenský klášter kounický činil nároky na dědictví po panně Kateřině, bývalé převorkyni své" protož pohanli Mikuláš, Václav  a Jindřichz v Vlašimě probošta kúnického ze 300 hř., že jim drží 25 hř. gr. ročního věnného práva v Jedově s tvrzí, ježto oni lepší právo k tomu mají.

Roku 1481 pohnal Jan Lhotka z Dlužína Jana Klečanského z Chlevkého a Tasova z 500 hř., že slíbil zaň za Jedov za správu a on o to pohnán jest od paní Králické.

V desky vložen byl Jedov Dorotě ze Žeravic r. 1481: po ní dědil Jedov její syn Jak z Králic, který r 1501 všecek svůj statek postoupil bratranci Vítovi, jenž r 1511 spolčil se se Zbyňkem z Králic a tento Vilém z Perštějna. Rukojmí za Víta z Králic vložili jeho zboží r. 1522 Janovi z Perštejna, jenž téhož roku prodal Jedov Václavovi z Lomnice a na Náměšti.

Něco z novější doby...

... z doby nám blízké jsou tu informace z roku 2001 a 2009, kdy v roce 2001 měl jedov 68 obyvatel a v roce 2009 36 domů. Katastrální území Jedova leží na východě kraje Vysočina v okrese Třebíč. Na východě hraničí s územím Jinošova, na jihu Náměště nad Oslavou a na severu Naloučan a Pucova.

Rok a počet obavytel...

Vesnice se rozkládá na levém břehu řeky Oslavy, na plošině mezi údolími dvou potoků: Pucovského ze západu a severu a kratšího Otradického potoka. Nadmořská výška zastavěné plochy vesnice se pohybuje kolem 430 m n. m.. Sama vesnice leží asi 1,5 km na sever od Náměstě nad Oslavou. S ní jsou spojeny silnicí č. III/3996 a III/3995.

První písemná zmínka o Jedově pochází z roku 1365.

Z hlediska územní správy byl Jedov v letech 1869–1890 veden jako osada Náměště nad Oslavou v okrese Třebíč, v letech 1900–1930 jako obec v tomtéž okrese, v roce 1950 jako obec v okrese Velká Bíteš, v letech 1961–1976 jako obec v okrese Třebíč, částí Náměště nad Oslavou pak znovu od 1. dubna 1976.

Roku 1830 vykázal Jedov 26 domů a 199 obyvatel. Po mnoho let se v Jedově lámal vápenec a bývala tu vápenná pec.